Citrus latifolia Tan. "Tahitský lajm - Tahiti"
- Podrobnosti
- Kategorie: Citrus latifolia
- Zveřejněno 16. 1. 2017 10:41
- Zobrazeno: 4432
Synonyma: à gros fruit, de Perse, Green Lime, Page, Persa lime, Persian, Perský lajm, Sicilian, Tahitian, USDA Nº1, USDA Nº2, USDA-2, Venetico, Wilder, Wilder seedless
KYSELÁ LIMETKA
Považuje se za křížence kyselého lajmu a citroníku nebo cedrátu. Na Havaji jej získal a popsal r. 1943 Dr. H. J. Webber. Předpokládalo se také, že přišel do Středozemí z Persie ( Persian 'Persa lime'), a dnešního Iránu. V současné době se tam však již nevyskytuje. Portugalci jej dovezli do Brazilíe, odkud se kolem r. 1824 dostal do Austrálie. Nazev 'Tahiti' dostal pro to, že byl do Kalifornie dovezen mezi roky 1850 - 1880 z tahitských ostrovů ve Francouzské Polynesii. Atraktivnější než kyselý lajm 'West Indian', obchodního uplatnění jako 'zelený citron' došel v průběhu 1. světové války. Od odrůdy 'Bearss' se liší jen nepatrně. Hustě olistěný vzrůstný strom nebo keř střední velikosti s tučnými , středně velkými , tmavě zelenými na krajich mírně zoubkovanými, mirně trnitý, květy voňavé velké až 2,5cm. Je citlivý na chlad jako citroník, částečně jej poškozuji mrazy -3 až -4°C, je citlivý na skvrnitost citrusů. Je triploidní, má bezsemenné plody, které se spíše podobají malým citronům než lajmům. Plody malé až střední ( 4-7cm) , eliptické, oplodí v průběhu zimního dozrávání žlutozelené až bledě žluté, tenké, má hodně silic. Dužnina žlutá, jemná, velmi šťavnatá (až 55%) a kyselá (5-6%) s typickou chutí limety, má 10 až 11 segmentů. Plody špatně drží na stromě, sklízejí se už se zeleným oplodím, při přezrání může oplodí na špičce praskat. Vhodný pro pěstování v květináčich. V americkém průmyslu se plně uplatnil jeho klon 'Persian', který lépe snáší chlad, avšak postrádá mnoho z jeho chuti a vůně. Vzrůst má silnější, rovněž listy jsou větší a mají okřídlené řapíky. Hodně se pěstuje též v Mexiku, sklízí se od května do září, nově se uplatňuje v Austrálii na východním pobřeží. Jako podnož se doporučuje 'Alemow' nebo Rough lemon, v Mexicu též citrange, ale běžní pěstitelé nejčastěji používají bigarádii, kde však hrozí riziko tristézy. K nám se dostal poprvé asi roku 1940 se záslikou holandských tulipánů z Nizozemí do zahradnictví na Roudné u Plzně, kde byl zahradníkem Rudolf Radou, který jej pěstoval ve vlastním skelníku, rozmonžil řízky a rozšířil po celé republice. Bezvirózní klony 'USD N°1' a 'USDA N°2' pochází od Dr. Jamese Chidlse z výzlumné stanice ministerstva zemědělství v Orlandu na Floridě. Odrůda 'Bearss' je někdy uváděná jako klon.