ADAVO - Mé zkušenosti s adaptogeny

Mé zkušenosti s adaptogeny

Podrobnosti: Kategorie: Články a rady; Zveřejněno 25. 1. 2013 7:30; Zobrazeno: 12249

Většina lidí nechce prožívat stres a zvláště ne opakovaně, trvale. Stres to je neoddělitelná součást života. To je úsilí ( obrana, útok ) a po něm následuje odměna – dosažení cíle, potrava, odpočinek. Jsou to vymezení, která po celý vývoj tvoří přírodní prostředí pro živé organismy. Vždy v dávné minulosti člověk s úsilím lovil svoji kořist nebo před dravci utíkal. Adrenalin a energetický cholesterol se pohybem zoxidovaly a po akci měl lovec pohodu, uspokojení nebo i potravu a nebezpečí se vyhýbal.

Dnes je v civilizaci a nemůže šéfa, který mu ( třeba neoprávněně ) vynadá, zabít, ale přesto mu adrenalin v tepnách kolotá a energetický cholesterol je připraven ( na útok, na obranu ). Člověk ale neutíká ani neútočí ( dostal by padáka ), ale jen sedí, hlavu v dlaních a užírá se. Energetický cholesterol je bezradný a pomaličku se usazuje a tepny zužuje. Nebo také, doposud tichou obcí najednou projíždí auto za autem ani ulicí nelze snadno přejít. A to už není jen stres, to je distres, jak se nově říká, skoro není jak se tomu vyhnout. To je ta horší strana civilizace. Toho stresového zatížení je příliš a lidský organizmus se sotva stačí přizpůsovat se. Jak to zvládnout, napravit, nebo alespoň regulovat?

Jsou tu adaptogeny. Mají schopnost jako tlumiče auta. Stres pocítíte, ale je jakoby slabší, stresová odezva nedostoupí vrcholu, ale rozloží se v delším čase. Organismus nevydá náhle zbytečnou energii a neoslabí tak imunitu. Zátěže zvládne v delším čase, s přehledem.

Maralový kořen

Maralový kořen byl můj první rostlinný tonizér, který jsem okusil, tedy extrakt z kořene. Trpělivě jsme čekali s kolegou tři roky až rostlina vyroste a bude mít semena, abychom tu tehdy jedinou rostlinu konzumací nezníčili bez zajištění potomstva. Ochutnávali jsme přesně podle lidového návodu. Byl to pro mne poznatek tak zásadní, že to tehdy změnilo i můj dosavadní život. Byl jsem vždy senzitivní, též jsem hrával ochotnicky divadlo a vím co je to tréma. Také jsem se angažoval v roce 1968 a prošel výslechem STB. Neubližovali mi fyzicky, ale dobře jsem poznal co je to strach. Byl jsem vypovězen z okresu a tři měsíce bez zaměstnání, zvládal jsen to a dělal hrdinu, ale najednou to na mě spadlo jako lavina, když jsem se dostal do Velkého Oseka, kde jsem dostal práci. Když jsem kdykoliv jednal s prokádrovanými funkcionáři, srdce mi vždy bušilo o závod a proto při mluvení jsem musel dýchat z hluboka, abych nekoktal a košili uvolnil, aby nikdo neviděl, jak mi buší srdce. Prostě těžká tréma a já měl na sebe vztek, že jsem nemohl, nedokázal, tělo a třes ovládnout.

To se pak během týdne všechno změnilo. Opatrně omyté a suché kořeny jsme zalili vodkou, dle lidového receptu a po čtrnácti dnech konečně začali po kapkách ochutnávat. Co se stalo po prvním týdnu užívání maralového extraktu? Vím že už nikdy nepocítím těžkou trému, bušení srdce a stres. V tom prvním týdnu jsem se změnil. Vždy jsem miloval gruzinský koňak a labužnicky ho vychutnával. Také jsem kouřil a černá káva patřila také k mým pochutinám. Po tom prvém týdnu užívání maralu mě„ gruzíňák“ přetal chutnat, místo „koncentrovaného slunce“ chutí jsem měl v ústech jen hrsti písku , nechutnala mi ani káva ani cigarety . Ale, zvyk je někdy silnější než změny ku zdraví. Tak jsem ten odpor těla s kamarády po čase zlomil. Koňak, ale už od té doby nepiji. V tom prvním týdnu jsem si připadal jako vyměněný a nyní s odstupem času to neumím už dobře popsat, ale pamatuji si že když večer po práci jsem byl v kanceláři sám, že jsem se hlasitě smál ( jako cvok ), jak mi bylo na světě dobře. Teprve mnohem později jsem našel vysvětlení. Obsahové látky maralu ,ale i ostatních adaptogenních rostlin pomáhají detoxikovat tělo a uvolňují endorfiny. Byl jsem fyzicky i duševně v rovnováze, harmonii.

Osobní zkušenost vydá za dlouhé povídání. Ovšem člověk nemusí hned všemu věřit, ale vyzkoušet to může. Námitky mohou být o autosugesci, placebo efektu a podobně. Ale zvířatům těžko domluvíte, aby měla kvalitní mléko nebo dobře trávila píci a více přibývala na váze. 1 – 2 % hmoty sušených listů „Maralu“ do krmné dávky u dojnic zajistilo snížení počtu buněčných elementů ( nečistot ) v mléce a kvalitu v 1.jakostní třídě. Přírůstky u králíků, prasat, telat a zajištění zdraví zvířat byly výmluvné a získaných výsledků bylo mnoho. Leuzea carthamoides – maralí kořen je mezi léčivkami poklad a jistě dojde ocenění zvláště pro snadné pěstování a přizpůsobivost prostředí. Extrakt z kořenů je krásně zlatohnědý a připomíná barvou i chutí dobrou starou whisky.

Když hledám vysvětlení co to je adaptogen, tonizér, harmonizátor tedy charakteristiky a vlivy rostlin, které jsou v této knize popisovány, tak se mi zdá slovníkové vysvětlení málo výstižné. Účinné látky těchto rostlin jsou dokonalými regulátory některých nedokonalostí lidského těla a vlastně i ducha, blízce to spolu souvisí.

Aralia mandshurica

Jsem velmi zvědavý člověk, a proto bych chtěl vyzkoušet účinky všech adaptogenních rostlin, které se mi podaří získat, abych se vlastní zkušeností přesvědčil o jejich působení. Některé rostliny jsou staletími zkušeností předků prověřené , jiné jsou objeveny teprve nedávno. Aralie patří mezi ty nové .Extrakt z kořenů Aralie byl velmi účinný. Přesvědčivě a rychle odstraňoval vliv alkoholu. Nevím zda pomáhal alkohol v těle rychle okysličovat nebo ochraňoval nervové centrum před jeho vlivem. Viděl jsem jak noční topič, který byl velmi opilý „jako dělo“ se po požití cca 30 cm3 extraktu z Aralie asi za čtrvt hodiny přestal motat a začal mluvit naprosto střízlivě a byl rozloben, když asi po 10-ti minutách vystřízlivění se dověděl proč je tak náhle střízlivý: „Já nechci být střízlivý“ vykřikoval. Tuto zkušenost si ověřili i moji přátelé později.

Eleutrokok

Eleutrokok, je rostlina, která celá a zvláště kořeny nádherně voní pepřem. Voní tak i lihový extrakt. Avšak, když jsem ho ochutnal, řekl jsem si to není rostlina pro mě. Tak silně mne to nabuzovalo, až to bylo nepříjemné. Asi jsem tuto látku nepotřeboval, tělo se bránilo. Vždyť i králíci, přesto že jsou uzavření, také si nevzali maralový list, který je hořký a jiným králíkům velmi chutnal. Ale sousedovi králíci byli krmeni růžicemi pampelišky a měli už dost hořčin a i fytosteroidů a tělo další stejnou potravu nežádalo. Je v nás, lidech pořád ještě hodně z přírody. Jen si svých instinktů a reakcí těla málo všímáme.

Rhodiola růžová

Rhodiola růžová mě zase učarovala svou nádhernou vůní po růžích, která se uvolňovala po rozříznutí kořene. Zajímavé bylo, že při sušení u některých klonů vůně u suchých kořenů zmizela, aby se pak znovu objevila v extraktu. Účinky extraktu na mne nebyly tak výrazné a trpká chuť mě dost odrazovala. Cítil jsem podobný příjemný vliv jako u „maralu“, ale tomu fandím víc.

Schisandra

Úplně rozpornou zkušenost jsem měl se Schisandrou. V literatuře se psalo jak účinně nabuzuje, zvyšuje ostrost nočního vidění a osvěžuje. Když jsme začínali s pěstováním, měl jsem k dispozici jenom listy a výhony Schisandry. Zkoušel jsem čaj z listí, lihový extrakt z listí i kůry. Tam všude měl být také schisandrin, ona účinná látka. Když jsem přípravky okusil, byl jsem spíše malátný, chtělo se mi spát, víčka očí se přímo lepila. Žádný popisovaný efekt se nedostavil, byl jsem zklamaný. Potom mi můj známý přinesl asi 6 červených bobulí ze Schisandry, kterou kdysi ze Sibiře přivezli legionáři. Dost jsem váhal, zda je vyset nebo ochutnat. Zvědavost zvítězila. Rozkousal jsem bobule i se semeny. Chutnalo to jako borová šiška pokapaná citrónem. Ale asi po 15-ti minutách, jakoby se mi v hlavě rozsvítilo. To byl účinek, o němž jsem před tím četl. Schisandra také funguje. Šest bobulek se semeny a je to jako tři silné kávy za sebou. Od večera do jedé hodiny ranní jsem byl svěží.

Žen-šen

Možná to bylo umocněno mnoha informacemi o legendárním kořenu. Žen-šen, tedy extrakt z kořenů na mne velmi zapůsobil. Silná, zemitá vůně a po ochutnání jsem měl pocit sytosti a plnosti v klavě, neumím to lépe říci. Necítil jsem se tak uvolněně jako po „maralu“ či Schisandře. Myslím si, že tato rostlina není také tzv. pro mne.

Rakytník

Rakytník, ten mi učaroval, našel jsem vzácnou rostlinu a chci jí být apoštolem. Nebyla to snad euforie, kterou jsem po konzumaci pociťoval, ale přímo organická potřeba jíst ty kyselé bobule. Někdy jsem ani nepočkal až z mrazáku vyjmuté bobule rozmrznou a udělám šťávu, ale jen jsem je zmrzlé posypal cukrem a chroustal jak o bonbóny. Jednou týdně jsem zmrzlé plody nechal roztát, asi čtvrt litru a doplnil do jednoho litru vodou a rozmixoval.. Na malé otáčky mixéru se uvolnila šťáva a tu jsem přes síto přecedil. Šťávu jsem pak vrátil do mixéru a přidával cukr až do příjemné chuti. Oranžová šťáva ve vysoké sklenici se silným dnem a cukrovou krustou na okrajích sklenice, s plátkem žlutého citrónu vypadá kouzelně a chutná báječně – vitamínová bomba do rodiny. Výborně se dá přibarvit šťávou z černého rybízu na různé barevné odstíny. Všechny smysly si užijí a chřipka nemá šanci. Semena a slupky z bobulí, které zbyly po odcedění šťávy na sítku jsem vysušil na čistém papíru nad radiátorem a úsušky pak byly připravené na výrobu rakytníkového oleje. Rakytníkový olej je výborný lék na žaludeční vředy. S kolegou jsme se těšili z díků řady lidí, kteří si vyléčili žaludeční vředy rakytníkovým olejem.

Ing. Jiří Bajer